Milí přátelé,
čas pokročil, tak opět píši co nového. Díky všem co mi odepsali na mail, odpovědi mě velmi povzbudily. Díky za všechny vaše modlitby. Stále se mám dobře, škola je velmi zajímavá. Stále mě překvapuje, jak rychle se mění počasí, jeden de je jasno 20 stupňu, druhý den je nula a sněží. Další den zase teplo. Často jenom během dne se neuvěřitelně změní počasí. Poslední týden bylo velmi teplo a dusno jak někde v pralese. Vyvrcholilo to před dvěma dny, bylo neuvěřitelně dusno a horko, část oblohy byla naprosto jasná a druhá temná jak při velké bouřce. Vtom začaly znít alarmy ze všech stran. Po chvíli jsem zjistil, že ohlašují blížící se tornádo. Všichni začali panikařit a schánět všechny kdo byli zrovna venku. Beky a dva američani byli zrovna někde na procházce, ale naštěstí se je podařilo včas najít. Pak jsme se všichni přesunuli do sborové budovy, která má nejpevnější základy, kde jsme se schovali ve sklepě, kde jsem se modlili za místní město a ostatní lidi, kteří nemají tak dobrý úkryt, aby to ve zdraví přečkali. Tornádo díky Bohu minulo město, byla zde pouze obrovská bouřka, všechno bylo plné vody, na některých místech padaly kroupy (jako pingpongové míčky), ale všichni přežili.

Minulý týden jsem začali dělat evangelizace každou středu pro místní děti v nejchudší části městečka. Týden předem jsme klepali na dveře všech domu a zvali děti, to samé jsme dělali den předem a v den evangelizace. Od 4 do 6 pak máme program s dětmi v místní komunitní budově. Oba týdny přišlo okolo 20ti dětí. Prvních 30 minut jsme s dětmi venku a hrajeme hry, pak jdeme dovnitř a máme chvály, slovo z bible, modlitby, atd. Vidím tady, jak moc je jednoduché tu dělat něco pro děti, rodiče nám duvěřují, protože jsem z církve, dětem se na programech líbí, mají zájem o cokoliv co připravíme. V okolních vesnicích a městečkách jsou všude chudé oblasti jako je tato a komunitní budovou, je tu třeba pouze někdo kdo je ochotný děti pozvat a připravit pro ně program a oni přijdou. Většina dětí je z nevěřícího prostředí, z rozpadlých rodin, kde nic nefunguje. Tak je dobré, že jim mužeme říkat o Ježíši a prakticky jim ukázat, že tu je někdo kdo je má rád.

Školu máme od pondělí do čtvrtka. Většinou vstáváme okolo 6té, zpět ze školy jsme v 18:30. Náplní dne jsou školní předměty, společné shromáždění, práce (mytí nádobí, uklízení sborové budovy, nebo jídelny, záchodu, atd.) od čtyř hodin máme čas na studium, máme být potichu a dělat si individuálně úkoly. Po návratu do Heaven (budova v které budlíme) máme jídlo a pak je většinou třeba pokračovat v úkolech.
Každý týden máme za úkol přečíst zadanou knihu a napsat co jsme si z ní vzali (nejsem úplně čtenář, ale knihy jsou pro mě velmi zajímavé). Každý týden se učíme zadané verše zpaměti (cca. 5 na týden), v pátek ráno z nich píšeme test, musíme je napsat téměř bez chyby, každá čárka, uvozovky, nebo člen jsou chybou. Zpočátku pro mě byl problém se učit verše v angličtině, mnoho detailu nedává smysl (čárky na jiných místech, uvozovky jinak, velká písmena jinak, atd.) ale postupem času jsem si zvykl. Cílem je na konci umět všech cca. 50 veršu najednou, ze všech na závěr budeme psát test. Jsou to většinou verše, které se každému hodí vědět zpaměti. Každý pátek se postíme, po testu z veršu máme máme chvály akapela a pak každý krátké kázáníčko na cca. 15 minut. V sobotu máme volněji, trochu pracujeme, někdo připravuje oběd, někdo uklízí. V neděli je dopolední a večerní shromáždění, většinou máme tak 2 – 3 hodiny odpoledne volno. Na obou shromážděních pomáháme trochu s přípravou a realizací na místě. Občas chodíme pozorovat místní nedělku.

Tento týden povídal spolužák Jay ze Srí Lanky o svém životě a životě v jeho zemi. Před pár lety jim skončila občanská válka, většina obyvatelstva jsou budhisté, dosti radikální budhisté, také je tam hodně muslimu a hindu. Křesťanu je asi 1 %. Všichni v jeho rodině jsou budhisté. Křesťané jsou pronáslednováni. Mají obrovské množství dětí na ulici, dějí se neuvěřitelně špatné věci. Život křesťanu je velmi těžký. Je povzbuzující vidět, jak moc Jay rád Boha a jak moc pro něj obětoval.
Mohl bych povídat i ostatních, o mnoha zajímavých příbězích co jsem slyšel, ale na to není čas a pak bych neměl o čem povídat, až se vrátím do zpět.

Trochu o mě. Já osobně se mám velmi dobře. Učí nás dost teoretických věcí, ale u všeho jde o to uvédst věci do praxe. Uvědomuji si, že je poznat Boha více, být mu bliže. V posledních týdnech si hlavně uvědomuji, jak moc je duležitý osobní čas s Bohem a jak je duležuté žít život v čistotě – Buďte svatí, jako já jsem svatý (Lev. 19:2). Blahoslavení jsou čistého srdce, neboť oni uvidí Boha (Mt. 5:8). A jak moc jsme se od toho jako lidé, jak církev vzdálili.

Pokud se za mě chcete modlit, tak momentálně jsem trochu nemocný, asi kvuli velkým změnám počasí. Mám trochu teplotu a bolí mě v krku. Kharishmina (Bekyna spolubývající) vesnice se zotavuje dobře, v pátek se odtamtud vrátil Brian, misionář co s námi bydlí i se svojí rodinou, který tam byl na misijním výjezdu. Ukazoval nám fotky a videa, je neuvěřitelné, jaké věci se mohou dít. Olivia s námi pokračuje ve škole, ale muže být pouze na některých hodinách. Třikrát týdně musí na dialýzu, má pouze jednu ledvinu, která nefunguje dobře. Tak se také mužete modlit za ni, vše je pro ní dost náročnější.

Díky za modlitby a vaši podporu
Pavel